Tlusťoch

Naposledy se Měsíc takhle přežral v roce 1948.

Krátký opáčko - perigeum je místo odkud to má Měsíc k Zemi, co by kamenem dohodil. Opakem je apogeum. Koukáme-li na věci z dálky, jeví se nám menší, a tak i měsíční disk mění svoji velikost podle toho, jak daleko se zrovna od Země nachází.

Celá story začala letos v dubnu, kdy se na mě Měsda usmál z apogea a já si ho cvaknul. Tehdá jsem se zasnil a představil si tu krásu vesmírnou, mít ve sbírce i fotku "z druhýho konce" oběžné dráhy. Checked!

A kolik že Měsíc od minula přibral? Zakrojil jsem do stříbrnýho koláče a obě fotky porovnal.

I tentokrát bylo pozorování jedno velký peklo. Opět jsem málem zmrznul a opět nastaly komplikace s počasím. Štěstí se na mě ale nakonec usmálo a já měl velikou radost, že To vyšlo. A nejen To.

Když se Měsíc doslunil a začal couvat zpátky k novu, objevily se na východní hraně první stíny. Udělal jsem si radost a zaostřil na nejhezčí kráter široko daleko. Jmenuje se Neper. Podle toho matematika, co vymyslel logaritmus.

Krom centrálního kopečku, jehož vznik doprovází podobné děje jako kapku, jež dopadá na hladinu, je na fotce patrný také stín, který hora vrhá.

Výlet z jednoho konce kráteru ke druhému by v režii Českých drah vyšel asi na 146 Kč - je to totiž podobně daleko jako vlakem z Hradce do Liberce. Vyděrači!