Jako malýmu mi furt nedocházelo, jak je možný, že nemám rozcuchaný vlasy, když si to s náma Země rotuje tááák rychle, že se za jeden den celá otočí. Už je to nějakej pátek, co jsem tenhle oříšek rozlousknul, ale teprve nyní jsem onu rotaci taky zviditelnil.
V mém případě však již tradičně nešlo vše podle plánu. Předně jsem za boha nemohl u babičky na zahradě najít místo, odkud by bylo vidět na Polárku tak, aby mi do snímku nelezly větve a podobný pozemský zbytečnosti. A tak je na fotce i všudypřítomná hlinecká flora. Dále bylo potřeba zajistit mému telefonnímu fotoaparátu trvalý přísun elektronový šťávy, páč fotit celou noc je velice vyčerpávající činnost. Zbavil jsem dědovy garáže všech přebytečnejch kabelů a vytvořil tu nejdelší prodlužovačku na světě, která byla stejně krátká. No, nakonej jsem si poradil. S čím jsem si ale neporadil, bylo zabudování stativu, totiž tyče od slunečníku, do země. Moc se jí totiž do hlíny nechtělo, a tak jsem ji rozmlátil kladivem.. Naštěstí mi děda věnoval tyč novou. Dík!
Spát jsem šel s neskromným přáním, aby mi nikdo přes noc neukradnul mobil, aby mi vystačilo místo na kartě až do rána a aby se neobjevil starý známý Mrak. Světe div se, vyšlo to.
Polárka neboli Severka je hvězda, která se kdysi dávno rozhodla zevlit přímo nad severním pólem, a tak je ušetřená dlouhýho špacírování noční oblohou, jak ukazuje střed snímku. To je taky důvod, proč je ideálním orientačním bodem na obloze - nikde se netoulá!
Když se koukneš na fotku pozorně, přijdeš i na to, jak dlouho fotka vznikala. Země se otočí jednou za 24 hodin, že? Jakou část otočky vykonala libovolná hvězda? Jo, jednu čtvrtinu - šest hodin.
Na závěr přikládám ještě archivní pseudoselfie z Dukly:
