Vesmírný ovoce

Na tenhle den jsem čekal bez prdele asi rok. Tehdy jsem si totiž řekl, že bych rád nějakou hezkou fotku Měsíce v úplňku. Trvalo celou věčnost než se sešlo několik nezbytně nutnejch okolností, jako třeba že musí bejt hezky, musím mít po ruce dalekohled a musí bejt úplněk. Ale tak hlavně že jsem se dočkal, že jo!

Ještě než jsem začal snímat Měsíc, zčeknul jsem tlusťocha, pana Jupitera. V tu chvíli mi bylo jasný, že mě něco osvítilo (a Měsíc to nebyl), páč takhle ostrej pohled do vesmírnýho vokna jsem ještě nezažil. Obraz se ani nehnul a už na videu byla dost dobře vidět Velká rudá skvrna, která se právě chystala schovat. Rychle jsem pořídil pár sekvencí a s prosbou za stabilní seeing jsem se přesunul do souhvězdí Panny, kde právě kotvil Měsíc.

Prosby byly vyslyšeny a já si splnil sen natočit našeho souputníka v plný parádě. Doma pak na mě ještě z kompu vypadlo, že Měsíc se zrovna nachází v apogeu, tj. nejdál od Země. Brousim zuby na perigeum a následný srovnání velikostí měsíčních disků.

Už jsem pomalu začínal balit, když jsem na východě spatřil červený světlo. "Hele kámo, menuju se Mars, nemáš cígo?" ozvalo se někde hluboko v mý hlavě. "Hele mám," říkám.

Tmavý plochy jsou kamenitý útvary. Není tomu tak dlouho, co si lidi mysleli, že to jsou lesy nebo co. V pravý horní části snímku je obraz trošku rozostřenej. Překvapivě to není chyba zpracování, ale fáze Marsu, kterej se blíží do opozice. Podobně je na tom Měsíc, když spěje k úplňku.

Jo a neztratil někdo sombrero? Sem našel..

Na závěr ještě dodávám, že fotka Měsíce je kompozit devíti snímků, z nichž každej je složenej asi z 500 fotografií v programu Registax. Závěrečná patlanice proběhla ve Photoshopu.

Webcam goes hard!