Jestli jsem v něčem sakra dobrej, tak je to schopnost mít věčně studený ruce. Jako led. To, co se mi ale stalo dneska ráno při pozorování konjunkce Saturnu s Venuší, předčilo i moje očekávání.
Počásí přálo, a tak jsem po několika málo hodinách spánku vyrazil okolo půl šestý za město. V merku jsem měl kromě zmíněný konjunkce (setkání planet na obloze) taky kometu Catalinu.
Podmínky k pozorování byly ideální. Kometa byla vysoko na obloze a Měsíc bloudil někde na druhý straně Země – blížil se nov. Přesto všechno jsem namísto vysněný vlasatice viděl tak akorát šedej, rozpatlanej flek. Inu čerstvě napadanej sníh sehrál svý a s dopadajícím světlem z města se moc nepárál – pěkně ho odrážel do vesmíru. Pardubice pyčo!
Čas plynul a zívající Slunce se pomalu ale jistě cpalo na oblohu. Musel jsem si pospíšit. Nebyl bych to ale já, kdyby mi spolu se Sluncem nepřišel dělat problémy i pan Mrak. A paní Mraková a jejich potomstvo.. Zkrátka a dobře během chvilky se zatáhlo tak, že na nějaký focení planet jsem mohl zapomenout. Z brašny jsem narychlo vytáhnul vhodnej okulár, abych prubnul ten planetární meeting aspoň okem. Planety byly tak blízko, že jsem si je mohl klíďo zvětšit až 150x a furt byly v jednom zornym poli. U Venuše jsem rozeznal fázi a Saturnův prstenec byl taky patrnej. Bylo to opravdu hezký.
To už jsem ale pomalu začal mrznout. A když řikám mrznout, myslím to doslova. Byla totiž taková zima, že pot a vůbec všechny tyhle sekrety, který kůže vylučuje, namrzly a mně se začaly lepit prsty k sobě. Z toho jsem rychle usoudil, že teplota rukou byla o nějakejch 37 °C nižší, než by měla bejt.. Došlo mi, že tady už přestává sranda a začal jsem urychleně balit. Se zmrzlejma rukama to bylo opravdový labůžo. Nejhorší jsem měl však ještě před sebou. Bylo potřeba dotáhnout tu dvacetikilovou kovovou výbavu zpátky domů. No a jak známo, kovy vedou velice dobře teplo, a tak jsem se už ani nedivil, že jsem si musel dělat na tý dvousetmetrový zpáteční expedici dvě pauzy, abych se aspoň trošku zahřál. Já už jsem milánkové totiž ani nevěděl, jestli v těch rukách něco držim.
Když jsem dorazil domů a doslova odlepil ruce od všech těch astrověcí, zčeknul jsem teploměr: -6.
Počásí přálo, a tak jsem po několika málo hodinách spánku vyrazil okolo půl šestý za město. V merku jsem měl kromě zmíněný konjunkce (setkání planet na obloze) taky kometu Catalinu.
Podmínky k pozorování byly ideální. Kometa byla vysoko na obloze a Měsíc bloudil někde na druhý straně Země – blížil se nov. Přesto všechno jsem namísto vysněný vlasatice viděl tak akorát šedej, rozpatlanej flek. Inu čerstvě napadanej sníh sehrál svý a s dopadajícím světlem z města se moc nepárál – pěkně ho odrážel do vesmíru. Pardubice pyčo!
Čas plynul a zívající Slunce se pomalu ale jistě cpalo na oblohu. Musel jsem si pospíšit. Nebyl bych to ale já, kdyby mi spolu se Sluncem nepřišel dělat problémy i pan Mrak. A paní Mraková a jejich potomstvo.. Zkrátka a dobře během chvilky se zatáhlo tak, že na nějaký focení planet jsem mohl zapomenout. Z brašny jsem narychlo vytáhnul vhodnej okulár, abych prubnul ten planetární meeting aspoň okem. Planety byly tak blízko, že jsem si je mohl klíďo zvětšit až 150x a furt byly v jednom zornym poli. U Venuše jsem rozeznal fázi a Saturnův prstenec byl taky patrnej. Bylo to opravdu hezký.
To už jsem ale pomalu začal mrznout. A když řikám mrznout, myslím to doslova. Byla totiž taková zima, že pot a vůbec všechny tyhle sekrety, který kůže vylučuje, namrzly a mně se začaly lepit prsty k sobě. Z toho jsem rychle usoudil, že teplota rukou byla o nějakejch 37 °C nižší, než by měla bejt.. Došlo mi, že tady už přestává sranda a začal jsem urychleně balit. Se zmrzlejma rukama to bylo opravdový labůžo. Nejhorší jsem měl však ještě před sebou. Bylo potřeba dotáhnout tu dvacetikilovou kovovou výbavu zpátky domů. No a jak známo, kovy vedou velice dobře teplo, a tak jsem se už ani nedivil, že jsem si musel dělat na tý dvousetmetrový zpáteční expedici dvě pauzy, abych se aspoň trošku zahřál. Já už jsem milánkové totiž ani nevěděl, jestli v těch rukách něco držim.
Když jsem dorazil domů a doslova odlepil ruce od všech těch astrověcí, zčeknul jsem teploměr: -6.